Tak jsem se zase po dlouhé době  době chystala na výstavu a moc jsem se těšila. Domluvila jsem se s Tomášem a Luckou (majiteli Birghíska ), že zase vyrazíme společně.

Lucka dostala geniální nápad, že vezme barvy a před výstavou mi něco udělá s vlasama.

Do práce jsem si vzala jen Sunny a doufala jsem, že jí stihnu ještě vykoupat. To se mi bohužel nepodařilo, takže jsem to musela nechat na večer.

Lucka s Tomem mě vyzvedli v práci a vyrazili jsme k nim domu. Lucka udělala výborné zapečené těstoviny s tuňákem a po véče jsme se vydali na krásnou procházku po Hostivařském lese.
Vrátili jsme se už téměř za tmy a Lucka se vrhla na mou hlavu. Během péče o mé vlasy se projevil můj spánkový deficit a měla jsem dost velkou krizi.

Lucka mě a Tomovi udělala melír a já šla ještě lehce opláchnout Sunny. Původní plán copánků (něco podobného, co jsem měla v Brně) jsem velice rychle zavrhla. To už bysme u toho fakt obě usnulyJ

Když ráno ráno zazvonil budík, byla jsem jak omráčená, ale nedalo se nic dělat, vstát jsme museli.

Cesta probíhala v pohodě, ale kousek před Budějkama jsem pocítila nutnost toalety. Tak jsme zastavili u mekáče a s Luckou jsme si odskočili. Jaké bylo mé velké překvapení, když jsem na stejném parkovišti viděla hromadu známých i neznámých se psy (evidentně mířících taky na výstavu).

Kupodivu nebyla ani nějaká veliká kolona u příjezdu, takže se jelo až nezvykle dobřeJ  Kruh Australských ovčáků a Borderek naštěstí nebyl daleko od sebe. Další štěstí bylo, že Australáci v kruhu začínali, kdyžto před borderkama se vystavovala řada bearded kolií, takže mi to časově vycházelo.

Zakotvili jsme u kruhu AO a já začala obhlížet terén a pak se šla převlíknout. Počasí bylo celou dobu spíše zakaboněné, ale celkem ustálené. Čím víc se ale blížil začátek posuzování, tím to bylo horší. Samozřejmě když začalo posuzování psů, strhl se šílený slejvák, tak jsme se všichni snažili schovat psy, kam jen to šlo. Když jsem šla na řadu já se Sunny, lilo doslova jako z konve. Paní rozhodčí nás nechávala stát přímo pod stanem, aby ten, kde není přímo na individuálním posouzení tolik nepromokl. Když už jsem byla přímo v kruhu, už jsem ten déšť ani nevnímala. Se Sunny byla ještě jedna fena. Sunny byla sice pěkně mokrá, nicméně to jí nebránilo ve veselém projevu a její obvyklém veselém předvedení. Dostala V1 CAC.  Když jsme pak běhali o CACIB, tak nás asi po dvou kolech dala paní rozhodčí stranou a běhaly zbylé dvě feny. Hned mě napadlo, že buď se rozhodla o CACIB a ostatní feny běhají o res. CACIB, anebo Sunny definitivně vyřadila a dvě feny běhají o CACIB. Naštěstí to bylo tak, že Sunny  získala CACIBJ Radost byla pochopitelně obrovská a dokonce i přestalo pršet. Když jsme běhali o BOB, tak asi po jednom kole zastavila mladá fena a mladý pes a paní rozhodčí se rozhodovala  mezi Sunny a RočíkemJ) Po chvilce bylo rozhodnuto. Rock je krasavec a jako pes je pochopitelně jednou takový (minimálně co se týče chlupůJ))). Takže nebylo divu, že BOB získal Rock. Byla jsem maximálně spokojená a spěchala jsem k borderkám.

 Tam to šlo ale velice pomalu a tak jsme měli ještě dost času.
Až na výstavě jsem se dozvěděla, že tam přijel i Black Jack (bratr Birghíska). Byla jsem na něj strašně zvědavá. Byl to nejmenší, ale nejchlupatější štěně z vrhu a měl opravdu krásnou hlavu.
No, nepoznala bych ho. Malý rozhodně nebyl (takový akorát) a měl hlavu jako medvídek. Malé uši krásně poloklopené, strašně chlupatý a šíííííleně veselý a mazlivý.
Ve třídě mladých jsem byla já s Bírghísem, Jack a ještě jeden pes. Jack byl až moc divoký, což jistě mělo vliv i na jeho výsledek. VD3. Příště to bude ale určitě lepší, protože je to opravdu krásný pes. Pan rozhodčí se dlouho rozhodoval mezi prvním a druhým místem, ale nakonec byl Birghís Výborný2. Předvedl se moc dobře, i když na něm bylo vidět, že ho výstava ale vůbec nebavila.

Ve třídě otevřeně jsem předváděla Freda (and Simply Red Tender Flash). I Fred se tvářil jako kakabus, ale běhal moc hezky. V podstatě mu pan rozhodčí ani nic moc nevytkl. Jen mu vadila jeho nižší výška. Nejspíš to mělo za následek jeho VD ve velice početné třídě.

Mezitím si Linda (majitelka Freda) půjčila Sunny do Junior handlingu. V závěrečných soutěžích nakonec skončili na 3. místě, ale to jsem je bohužel neviděla, protože posuzování borderek bylo opravdu dlouhé. Ve fenách jsem pak vystavovala Apu Brown Tender Flash, která byla výborná 2, res. CAC. Ta se předváděla velice hezky. Pěkně stála přede mnu (pokud  se na mě zrovna nesnažila skákatJ)) a běhala taky moc hezky.

Pak jsme se potkala Evu s Rayem (And Ray Charles Tender Flash) a dozvědela jsem se, že ona zase sklidila úspěchy v agility.

Domů jsme dorazili až večer a druhý den jsme se chystali na cvičák. Tak brzo jsme nakonec nevstali, ale vyrazili jsme směr Sušno. Po cestě jsme se pokochali v Pet shopu a pak dorazili k nám. Birghísek se pomazlil se štěňátkama honáků a dělal jim hodného strejdu.
Byl to super strávený víkend a já za něj moc děkuju Lucce a Tomovi a pochopitelně dalším přátelům, se kterýma jsem řádně pokecala na výstavěJ Těším se na dalšíJ))